Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V lékárně se ptá lékárník malého kluka: „Hele, ty rozumbrado, za tenhle měsíc jsi tu už potřetí pro prášky na hubnutí. To máš pro maminku?“ „Prosím ne, to je pro našeho králíka. Táta říkal, že až ztloustne, půjde na pekáč.“