Slova svatého evangelia podle Jana.
Lidé, kteří zůstali na protějším břehu moře, si všimli, že tam byl jenom jediný člun a že Ježíš zároveň se svými učedníky na loď nevstoupil, ale že učedníci odjeli sami. Přijely jiné čluny z Tiberiady blízko k místu, kde lidé jedli chléb, nad kterým Pán vzdal díky. Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou (na břehu), nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“
K zamyšlení
Ježíš řekl, kdo ve mne uvěří pozná pravdu a pravda vás osvobodí a stanete se mými učedníky. To co Ježíš dělá prvně z lidmi je, že je uvádí do pravdy a to není jednoduché, protože člověk je nasáklý jedem hříchu, jedem špatnosti a zlých věcí a tu pravdu někdy nerad slyší. Všichni by Ho rádi prohlásili za krále, jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu, když se najedli zadarmo chleba. On má však božský pohled a věděl dopředu co bude následovat. Proto odešel od těch lidí.On je tu pro lidi, ale ne, aby plnil jejich vůli , je tu proto, aby plnil vůli Otce, který ho vede. Je ale nutné člověka uvádět postupně do pravdy, protože jen ona osvobozuje. A Ježíš si je vědom, že to co předkládá lidem - pokrm, který zůstává k věčnému životu a nakonec tím pokrmem je On sám, jeho tělo a jeho krev- je pro židy velmi těžké přijmou. Ale Ježíš si jde svou cestou, bez ohledu jestli se to někomu líbí nebo nelíbí.Jeho věci se nakonec prosadí.
