Blog - Naše vzory

Čus kámo.

Taky jsou Tvoji rodiče každý jiný a ty nevíš, koho poslouchat, kdo má pravdu? Můj táta nadává mámě, ať mi neplete hlavu s Ježíšem, který žil před 350 lety, protože už máme dost bohů, starších a mocných - jak římských, tak afrických. (Bydlíme totiž na severu Afriky.) Tak na co ještě přibírat dalšího boha? Táta se modlil k bohům aby mu dali peníze, a dostal peníze i významné postavení - kariéru římského úředníka, takže  jiné další bohy nepotřeboval. Nepochopil jsem, proč se máma modlila zrovna k tomu Bohu, který byl chudý jak nejubožejší žebrák a k tomu ještě visel na kříži. 

Když slavíme hody, neboli oslavu svátku patrona nějakého kostela, není to jen oslava činů svatého v minulosti, není to jen připomínka jeho dávného života. Hody jsou oslavou toho, že daný svatý žije DNES. 

V Kurovicích jsme na svátek svatého Jindřicha oslavovali jeho manželku - svatou Kunhutu. Co nám tato žena může říct dnes?

Nazdar. Já jsem Anička Kolesárová z východního Slovenska, přesně z Vysoké nad Uhom. Můžeme si povídat při práci? Musím totiž navařit, upéct chleba, podojit krávu, nažnout trávu, poklidit chalupu…

Pozdrav Pán Bůh. Jsem Zdiška. Narodila jsem se na Moravě, na Vysočině, přesně ve vesnici Křižanov. Můj tatínek je purkrabí a má na starosti i Brněnský hrad.

Utíká trhat květiny. „Nechoď k úlu!“ Přikazuje maminka. Ale Anička chce trhat kytičky zrovna u úlu. A zrovna tu, na které je včela. „Bež pryč blbá včelo!“ Popíchaly ji, to se ví. Anička byla velice neposlušné, zlostné a tvrdohlavé dítě.

Zdarec. V den mého narození a křtu mi rodiče dali jméno Emilia, to znamená pracovitá. Byla jsem už jako malá hrdá na to, že můžu pomáhat své rodině se živit.

Buď zdráva! Jsi skutečně zdráva? Pak máš od Pána vyjímečný úkol. Jsi nemocná? Pak máš právě Ty jedinečný úkol ve své nemoci. Neboj, nechci Tě poučovat. Jsem úplně obyčejná holka. Ale vím, o čem mluvím. Od narození jsem byla hluchá, tak ode mě nikdo nic nečekal.

Ahoj. Říkají mi Cilka. Doma. Děcka venku a ve škole mi říkají „hlupačka“ anebo „paňáca“, jako fackovací panák. Asi že jsem hloupá, nic neumím a k ničemu se nehodím. Ať si říkají, co chtějí. Jsem vlastně ráda, že můžu snášet nějaké urážky. Všechno spočívá v tom uznat vlastní nicotu. Ježíš umí žertovat a zahrnuje svým zalíbením a milostmi právě ty, u kterých to nikdo nečeká.

Ahoj. Jsem Laura. Je mi dvanáct. Dětství jsem měla dost dobrodružné, protože jsme se museli několikrát stěhovat. Nejdřív jsme utíkali přes Andy před těmi, kdo pronásledovali tátu.

Zdravím Tě. Jsem Rita a můj otec je advokát, smírčí soudce. Máme tedy společenské postavení, ve městě nás znají, a musím se podle toho chovat. To mi někdy dost vadí.

Ahoj přítelkyně moje. Jsem ráda, že Tě mohu poznat. Bydlím v Jižní Americe, ve státě Peru. Ve Španělské kolonii.

Čao. Jsem Chiara Badano ze Sassela, to je v Itálii. Česky mi můžete říkat Klárka. A nové jméno v Gen mám Luce, to je světlo.

Ahoj. Mě říkají Terezka. Ale tatínek mi říká moje královničko.

Přeji Ti krásný den. Mé jméno je Lumena což v řečtině znamená světlo víry.