Blog - Naše vzory

Utíká trhat květiny. „Nechoď k úlu!“ Přikazuje maminka. Ale Anička chce trhat kytičky zrovna u úlu. A zrovna tu, na které je včela. „Bež pryč blbá včelo!“ Popíchaly ji, to se ví. Anička byla velice neposlušné, zlostné a tvrdohlavé dítě.

Zdarec. V den mého narození a křtu mi rodiče dali jméno Emilia, to znamená pracovitá. Byla jsem už jako malá hrdá na to, že můžu pomáhat své rodině se živit.

Buď zdráva! Jsi skutečně zdráva? Pak máš od Pána vyjímečný úkol. Jsi nemocná? Pak máš právě Ty jedinečný úkol ve své nemoci. Neboj, nechci Tě poučovat. Jsem úplně obyčejná holka. Ale vím, o čem mluvím. Od narození jsem byla hluchá, tak ode mě nikdo nic nečekal.

Ahoj. Říkají mi Cilka. Doma. Děcka venku a ve škole mi říkají „hlupačka“ anebo „paňáca“, jako fackovací panák. Asi že jsem hloupá, nic neumím a k ničemu se nehodím. Ať si říkají, co chtějí. Jsem vlastně ráda, že můžu snášet nějaké urážky. Všechno spočívá v tom uznat vlastní nicotu. Ježíš umí žertovat a zahrnuje svým zalíbením a milostmi právě ty, u kterých to nikdo nečeká.

Ahoj. Jsem Laura. Je mi dvanáct. Dětství jsem měla dost dobrodružné, protože jsme se museli několikrát stěhovat. Nejdřív jsme utíkali přes Andy před těmi, kdo pronásledovali tátu.

Zdravím Tě. Jsem Rita a můj otec je advokát, smírčí soudce. Máme tedy společenské postavení, ve městě nás znají, a musím se podle toho chovat. To mi někdy dost vadí.

Ahoj přítelkyně moje. Jsem ráda, že Tě mohu poznat. Bydlím v Jižní Americe, ve státě Peru. Ve Španělské kolonii.

Čao. Jsem Chiara Badano ze Sassela, to je v Itálii. Česky mi můžete říkat Klárka. A nové jméno v Gen mám Luce, to je světlo.

Ahoj. Mě říkají Terezka. Ale tatínek mi říká moje královničko.

Přeji Ti krásný den. Mé jméno je Lumena což v řečtině znamená světlo víry.