Blog - Duchovní slovo

Janko Havlík, náš nejnovější blahoslavený, ve svých rozjímáních pochopil, že do "jiného světa" vede více dvířek. A všechny pootevírá modlitba.

přesněji řečeno: spiritualitu člověka? 

Výrok, že příroda doplňuje spiritualitu člověka se dočetl blahoslavený Janko Havlík ve francouzských textech. Velmi ho to zaujalo. Jak to jen autor myslel? Problém předložil jiným a vyzval je: "Chlapci, musíme tomu přijít na kloub."

"Za tím se skrývá něco velkého," tušil i Vojtěch.

Tonko zažertoval: "Že by šlo o spiritus - pálenku?"

Co je v mém životě cílem? A co je prostředkem, který mě k tomu přibližuje? 

Můžeme mít rozdílné životní cíle. Blahoslavený Janko Havlík měl cíl jasný -  milovat Pána Boha. A po této cestě do nebe šel.

Zeptejme se sami sebe: "Co mě osobně pomáhá v lásce k Bohu?" "A věnuji tomu denně čas?"

Otec Belan, Lazarista, chlapcům radil:

"Jak může Pán dopustit, že jsou války a lidé se zabíjejí?" ptali se za druhé světové války studenti Apoštolské školy vedené Lazaristy. Duchovní otec Krištín jim to vysvětlil na příkladu: Prý se jednou nebeský Otec rozhodl, že bude mít projev ke všem lidem skrze rádio. Svatý Petr dostal ze země telefonát: "Řekni nebeskému Otci, nechť nám poví, proč jsou války."

Vzpěračský šampion odložil činku a dal se na cestu ke kněžství

Derek Prince v knihe "Oni budú vyháňať démonov" opisuje ako si sám predpísal na jeho nevyliečiteľnú chorobu Sväté Písmo. Lieky mu nezaberali, doktori mu nedávali žiadnu šancu. A tak si povedal, že bude "jesť" kapitolu Písma pred a kapitolu po jedle tak, ako užíval doposud svoje lieky.
Choroba mu prešla. Nikdy sa nevrátila. Nikdy nezabudol spomenúť, že v Starom Zákone máme prikázané "vážiť si svojho lekára."
Poslušnosť lieči, drahí moji, učme sa jej s odovzdanou vierou a Ježišove slovo nás bude uzdravovať.
( čítaj Písmo...s láskou, ono uzdravuje ).

Rozhovor matky s šestnáctiletou dcerou při společném úklidu kuchyně po večeři:

"Mami, víš, že se Ježíš nemodlil otče, ale rodičové boží, neboli stvořitelstvo všeho vesmíru?" "Jak to?" "No, on neříkal Bohu Abba, otče, ale Abvún, tam není mužský ani ženský rod, takže byl genderově neutrální." "Odkud to zas máš?" "Tak to je v hebrejské Bibli, v pešitě, kterou uznávají za jedinou pravou křesťané v Sýrii." "Aha. To je zvláštní, všichni křesťané se přece modlí podle Ježíše Otče náš." "To je právě partiarchální, špatný překlad." "A kde ses tohleto dověděla?"

Lev Nikolajevič Tolstoj napsal krátký příběh o králi, který má vše kromě víry. Poznal už všechno na světě, kromě Boha. Tento král si zavolal své mudrce a přikázal jim, aby mu ukázali Boha. Králi se dal ohlásit jeden pastýř, který řekl, že mu Boha ukáže.

"Naši rodiče i učitelé nám od malička vštěpují, že uspět v tomto světě je naší povinností. Celý život se soustředíme na to, abychom stoupali k nějakému úspěchu. Okolí nás nutí získat co nejvíc znalostí, být lepší než druzí. Již od první třídy ve škole se soutěží a srovnává. A dokonce i láska se stává něčím, co je třeba dobývat, anebo co je odměnou pro vítěze. Život je prezentován jako řada bitev. Když vyhráváme, naplňujeme tak očekávání našeho společenského prostředí. A když prohráváme, viníme z toho naše osobní nedostatky." (Henri Nouwen)

Jaké to má pro společnost důsledky? Jde to i jinak?

Papež František napsal na základě synody o mládeži v roce 2018 dopis mládeži s názvem Kristus žije. Mezi mnoha úvahami nad životem mladých zaznívá i překvapivá zkušenost: "V některých částech světa se dospělí nesnaží anebo neumí předávat základní životní hodnoty. Osvojují si nepřirozený mladistvý styl. Vztah mezi mladými a dospělými je tak vystaven riziku, že je postaven na rovinu kamarádství, odehrává se na citové rovině, ale neobsahuje výchovný a kulturní rozměr. Sami mladí lidé upozornili na to, že takový styl brání předávání víry." 

ČLOVĚK BYL STVOŘEN K DIALOGU

Giovanni Battista Montini, pozdější papež Pavel VI., svatořečený 14.10. 2018, byl ztělesněním tohoto tvrzení, které má základ již v Bibli, kdy Bůh vede dialog s člověkem, anděl s Marií...

"Dialog je NEZBYTNÝ pro základní dobro člověka, pro mír." Tento výrok, a s ním spojená otevřenost ducha a schopnost naslouchat, jsou charakteristickými znaky osobnosti svatého papeže Pavla VI., který dovedl do konce II. Vatikánský koncil. Řekl, že DIALOG, KTERÝ VEDE CÍRKEV, MUSÍ BÝT BEZ OMEZENÍ A PŘEKÁŽEK. 

Na co se ptal Ježíš? Někdy odpovídá otázkou na otázku. Pozná úmysl tazatele. Podle článku "Ježíš je otázka" v internetovém časopise "Křesťan dnes" najdeme v evangeliích 307 Ježíšových otázek. Když si tedy evangelisté tyto otázky zapamatovali a zapsali je, usuzuji z toho, že byly pro učedníky důležité, a tedy mohou být stejně tak důležité i pro dnešní křesťany, kteří se za Ježíšovy učedníky také chtějí považovat, ale i pro všechny ostatní, kteří tak mohou Ježíšovo myšlení více poznávat.

Vybrala jsem pouze 8 samostatných otázek, které Pán Ježíš položil. Zodpovězme i my Ježíšovi každý z nás, sám za sebe. 

Sedíme spolu v kruhu. Každý může svobodně říct svůj názor, ať už je jakýkoliv. Všichni jsou přijímání takoví, jací jsou. Postoj druhého si vyslechneme, a možná s ním nebudeme souhlasit, ani nemusíme, ale třeba nás zkušenost druhého obohatí. Možná, že svůj pohled na život vidíme pouze ze své životní zkušenosti, avšak ostatní mohou mít zkušenosti naprosto odlišné. Je tedy logické, že v některých situacích reagují jinak než my anebo mají jiný žebříček hodnot. To je prostor pro dialog - vzájemné naslouchání, hledání a nacházení dostatečných důvodů pro naše vlastní názory, postoje i činy. Dialog vedeme s tím, že jsme ochotni změnit i svůj názor, pokud by pro to byly dostatečné důvody. Vedeme někdy v našem životě skutečný dialog? Jak často?

Každý člověk nás může obohatit. Třeba jen tím, že se dívá na tu samou skutečnost z jiného úhlu pohledu. 

Byla jsem na Hostýně s lidmi s mentálním postižením. Procházeli jsme jednotlivá zastavení křížové cesty. U každého reliéfu jsem se zeptala svého spolupoutníka "Co dělá Pán Ježíš?" Očekávala jsem, že nějakým způsobem řekne název daného zastavení, ale onen poutník "nedotčený" klasickými názvy jednotlivých zastavení mi odpověděl vždy slovem nebo jednoduchou větou, která by mě nenapadla. Viděl to, čeho bych si nikdy nevšimla. Nechte se tedy pozvat na křížovou cestu pohledem jiného "Božího přítele". Můžete rozjímat nad jeho odpověďmi. (Ty jsou napsané tučně.)