Slova svatého evangelia podle Jana.

Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“ Tak mluvil, když učil v synagoze v Kafarnau.

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Májové čtení 

I. Janův život a mučednická smrt

Úvodem  1.května
Opět jsou to láska a důvěra k Panně Marii, co nás zde shromažďuje. Věříme v Její
nanebevzetí. Maria o nás ví, cítí s námi a miluje nás. Smíme zde být v živé víře
jako na večerní besedě u Matky. Už vícekrát jsme slyšeli výzvu Boží Moudrosti,
předčítanou jako výzvu naší nebeské Matky o svátku Jejího Neposkvrněného po-
četí: „Děti, slyšte mě! Blaze těm, kdo se drží mých cest. Blaze tomu, kdo mě poslou-
chá, kdo každý den bdí u mých dveří a dává pozor u veřejí mé brány. Kdo mě hledá,
nalezne život a dostane se mu spásy od Pána.“ (Př 8,32-35) Rádi poslechneme.
Usedáme si v duchu k Tobě, Matko... O kom si necháme letos vyprávět?
Čtení bude o knězi z naší země, který věrně miloval Ježíše, Marii a svůj lid. Je to
svatý Jan Sarkander, Slezan ze Skočova na Těšínsku. 17. března tomu bylo 400
let, co zemřel ve vězení olomouckého soudu. Dnes už tam soudní budova nestojí,
nad mučírnou se nachází kaple. V její dolní části je na původním místě skřipec,
Janův mučící nástroj. Tam byl Jan Sarkander vyslýchán, tam byl dotazován na
zpovědní tajemství. Tam osvědčil svou věrnost Ježíši, Marii a lidu. Jeho svědectví
krve vysvitlo jako přímočarý paprsek spolehlivé víry, aby ozářilo všem nejistým
a hledajícím náš věčný cíl a cestu k němu. Budeme se tedy vracet k událostem 400
let starým. Ne však kvůli tomu, že bychom milovali věci staré čistě jen pro jejich
stáří. Je to kvůli tomu, abychom pochopili, že potýkáme-li se s obtížemi v nábo-
ženském životě, není to nic nového. Neboť „všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu
Ježíši, budou pronásledováni” (2 Tim 3,12). Čím více však kdo žije v Kristu Ježí-
ši, tím více si může být jistý Jeho vítězstvím. Poznáním tohoto národního světce
také prohlubujeme svou přináležitost k vlastnímu národu. Ve svém životopise Jana
Sarkandra z roku 1861 říká Matěj Procházka (a teď si můžeme poslechnout slova
více než půldruhého století stará), že je třeba pěstovat historii, „aby náš národ
prohlédl a poznal svou minulost, a tím i sám sebe, citu pro čest národní nabyl,
skvělé příklady svých předků si za vzory k následování bral, z jejich pak
poklesků i výstrahy vzal a jejich neštěstím zmoudřel, slovem, aby se nekolébal
více v pouhých mrákotných citech, nýbrž aby […] oplýval rozumem, moudrostí
a opatrností. Národ, jenž nezná svou historii, nezná také sám sebe a jest dle výroku
pohanského mudrce Cicerona jako děcko, s nímž každý ošemetník dělati může, co
chce.“
Vzácnou pobídkou, abychom se letos zabývali našim světcem, jsou slova svatého
papeže Pavla VI. v apoštolském listě napsaném k 1100. výročí smrti svatého Cy-
rila: „Je Vaší dobrou vlastností, naši ctihodní bratři a milovaní synové, že jste si
vědomi povinnosti, kterou máte, totiž připomínat si slavné skutky Vašich národů
z dávné doby s touhou je následovat a pozorně slavit vynikající památné události
zapsané na stránkách Vašich dějin. Děje se tak čas od času.”
Ať se tak tedy děje i o letošních májových večerech ke slávě Boha, všemohoucí-
ho Otce. Neboť velikost života našich světců je Jeho darem nám. V nich máme
příklad a oni jsou našimi přáteli a pomocníky, kteří se za nás přimlouvají, jak říká
preface o všech svatých. Svatá Panno a Matko Maria, Královno všech svatých,
vyprošuj nám zdraví těla a pokoru duše, abychom se mohli v máji večer co večer
u Tebe scházet a blíže se seznamovat s naším milým světcem.                                      

Závěrečná modlitba ( modlí se každý den po májovém čtení)

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!
                              
Úmysl dnešní modlitby: Prosíme za pokoru svého srdce.  Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.