Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.
K rozjímání
My jsme již o tomto evangeliu kázali 15.4. ve středu v oktávu velikonočním z určitého pohledu. Ježíš řeší vždy originálním způsobem situaci každého člověka. Dnes bychom si v tom příběhu mohli všimnout třech důležitých momentů, které nám mohou dobře posloužit v životě jako takové vodítko a možná i trochu jako šablona.
Učedníci 1) rozmlouvají o svém zklamání, 2) naslouchají výkladu Písma a 3) usednou ke společnému stolu s Pánem. Tím nám dávají důležitý příklad, aniž by si pořádně uvědomili co s nimi Pán provedl.
Ad 1) Je důležité mluvit o svých zklamáních s nějakým přítelem nebo kamarádem. Víme, že pokud to člověk neudělá, tak to zklamání nabere velkou hloubku a člověk to odnese na svém zdraví. Může to dojít až tak daleko, že zklamání v něm vytvoří neřešitelnou situaci a člověk si sáhne na život. Je nutné hovořit o svých zklamáních. Sdílena bolest je půl zdraví. A ten, kdo s námi sdílí zklamání nám projevuje velkou lásku. Neboť s námi nese břemeno, abychom naplnili zákon Kristův, tak to říká Písmo.
Ad 2) naslouchají výkladu Písma, bychom mohli nazvat jednoduše nech mluvit Boha do té situace zklamanosti. Je to model pro život, který nám ukazuje Pán na tomto příběhu Emauzských učedníků. Člověk nedovede vyřešit lidsky hluboká zklamání, frustrace, bolesti, selhání, pády atd. na to potřebujeme Boha, aby nám sloužil. Máme psychologické poradny, terapeuty. Ale Pán nás upozorňuje, že řešení těchto věcí není jen v lidské rovině ale třeba dát prostor Bohu, aby nás uzdravil.
Ad 3) usednou ke společnému stolu s Pánem. A tam přišel moment, kdy najednou Ježíše poznali. Všimněme si změny v psychice. Nejdříve zklamání.
Pak když mluví Bůh srdce se pročistí a začíná hořet a do třetice ho uvidí na vlastní oči vzkříšeného. Srdce přešlo od zklamání k veliké radosti a je velmi živé a akční. Jakoby ty 3 kroky byly propojeny. Jedno navazuje na druhé. Zklamání léčí Bůh svým slovem a poté začne člověk svým srdcem vidět Boží věci.
