„Příští rok Tě to naučím a už si upleteš tatar sám!“ Říkal loni malému klukovi, který byl nadšený z pomlázky větší než on sám. Letos si ale pro pomlázku nepřišel. Kluci už nesoutěžili o to, kdo bude mít delší tatar, ale kdo bude mít více pohárů v brawl stars. Zlato virtuálních trofejí pro ně bylo lákavější něž zlato opravdového slunce a zlatého deště. Seděli před obrazovkami, a tak pomlázky zbyly. Proč je vůbec pletl? Kolik lidí si ho všimlo? Přinesl tomu muži letos někdo velikonoční radost? Nečekal nic. On sám chtěl radost přinášet. Plnil své poslání předávat velikonoční tradici mladým.
Nenechali jsme se okolnostmi ovlivnit natolik, že jsme přestali dělat věci, které dělat můžeme? Važme si všech, kteří nepřestali plnit své poslání, i když třeba musí bojovat s vlastní chutí to vzdát. Važme si rodičů, kteří nevzdají boj se správnou a důslednou výchovou svých dětí. Važme si kněží, kteří se stále modlí, obětují a slouží mše za nás. Važme si těch, kteří v této době pracují „nadoraz“ pro ostatní, ale i těch, kteří práci ztratili, byli propuštěni anebo jim byla zkrácena mzda, a přesto se nevzdávají naděje a důvěřují v Ježíšovu pomoc. Važme si těch, kdo nám napsali i těch, kteří nám doručili velikonoční přání. Važme si všech, kdo hledají cesty, jak ukázat Boží Lásku i přes roušky a vzdálenosti dle hesla „Kde je vůle, tam je i cesta“.
Tak i my, ať už jsme byli nebo nebyli vyšleháni vrbovým proutkem, máme v sobě mít novou mízu - krev vzkříšeného Ježíše. I letos byl Ježíš vzkříšen!!! Ať v nás proudí míza nového života, který nám získal. Ať v nás žije a raší Jeho Milosrdenství! Jeho Lásku ať přinášíme jako mízu z kořenů i dalším lidem – větvím, aby i oni mohli klíčit, rašit a bujet. Jen v Jeho Lásce je Život. A to nejen pozemský, ale i ten věčný.
Ježíš to nikdy nevzdal. Stejně jako pletač pomlázek. Tiše a pokorně pokračoval ve svém díle.
