Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do lékárny vejde pětiletý chlapeček, postaví se na špičky, aby viděl na pult a povídá lékárníkovi: „Mám koupit lék, ale zapomněl jsem, jak se jmenuje. Vím jen, že obsahuje methylaminodiethylphenylnaphol.“