Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Bavili se dva trampové: „Tak mám žízeň, že bych se o ni mohl opřít.“ „Tak tu počkej chvíli, skočím ti do studánky pro vodu.“ „Ty asi špatně slyšíš. Kdo tady mluvil o umývání.“