Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Hajný vyšel obhlédnout škody způsobené vichřicí. Na kraji lesa vidí, jak se nějaký muž zmítá ve změti látky a provazů. „Člověče, jak jste mohl v takové vichřici seskočit padákem?“ „Jakým padákem!“ zuří muž. „To je stan a měl jsem ho postavený támhle za řekou…“