Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V natěračské firmě dali mladíkovi velkou plechovku barvy. První den natřel tři sta metrů plotu. Druhý den jen sto padesát metrů a třetí den pouze padesát metrů plotu. Mistr se velmi zlobil: „Jak to, že natíráš každý den méně plotu?“ „Když já to mám stále dál k té plechovce s barvou...“