Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Bertík vběhne do kuchyně: „Mami, to zrcadlo v předsíni se mohlo rozbít na padesát kusů.“ „To je dobře, že se nerozbilo.“ „Ono se, mami, rozbilo jenom na tři…“