Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva kamarádi se baví o tom, kde je ve městě dobrá restaurace. „Člověče, U zeleného dubu si dám vždycky do nosu.“ „To tam mají tak vynikajícího kuchaře?“ „Ne, lítací dveře.“