Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Předseda zemědělského družstva v Rumunsku byl předvolán na zemědělský komisariát, kde měl informovat o sklizni brambor. „Letos jsme sklidili tolik brambor, že kdybychom je postavili na sebe, dosáhly by až Pánu Bohu do oken.“ „Nepovídejte mi tu hlouposti,“ ohradil se komisař, „dobře víte, že žádný Pán Bůh není!“ „Tak se hloupě neptejte,“ opáčil předseda, „dobře víte, že nejsou žádné brambory!“