Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Chlapeček čte napínavý dobrodružný román. Najednou se odtrhne od strhujícího děje a zeptá se maminky: „Maminko, až vyrostu, můžu i já být pirátem?“ „To víš, že jo,“ automaticky odpoví zaneprázdněná maminka, „ale musíš se dobře učit.“