Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Malý kluk zastaví na ulici staršího pána: „Byl byste tak laskav a zapálil mi dýmku?“ „Hochu, jak můžeš žádat něco takového?“ „Protože,“ vysvětluje kluk, „já si nesmím hrát se zápalkami.“