Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Všichni mi říkají, že jméno kocoura se jako heslo pro logování nehodí,“ stěžuje si kamarádovi programátor. „Ale když já jsem si tak zvykl na mého qzb!7kw_2et!“