Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Babička na prohlídce u lékaře. „Není to nic zlého,“ povídá pan doktor, „jste jenom trochu chudokrevná. Předepíši vám železo.“ „Železo? I propána, pane doktore, vždyť já sotva rozžvýkám krajíc chleba.“