Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V uhelných skladech přijali nového pomocníka. Vedoucí si ho po čase dal zavolat. „Karle, pracuješ tady dva měsíce a ještě neumíš rozeznat jednotlivé druhy uhlí. Nic ses nenaučil!“ „Jednu důležitou věc jsem se přece naučil, pane vedoucí.“ „Kterou?“ „Že jedna tuna má osm set kilo.“