Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na velkém mezinárodním letišti je ke svému odletu připraveno letadlo, jen piloti nikde. Letuška se zapojí do akce a jak tak běhá po letištní hale, všimne si u barového stolku dvou spících mužů v modrých uniformách. S pomocí ostatních letušek dopraví muže do pilotní kabiny. Ruce jim položí na kniply, nohy na pedály a zavelí: „Jedem!“ Letadlo odstartuje a po čtyřech hodinách letu se připravuje na přistání. Letuška přijde do pilotní kabiny, aby se přesvědčila, že je vše v pořádku a slyší: „To je zajímavý, od kdy jsou ve vlaku místo průvodčích letušky?“ Načež ten druhý prohlásí: „To nic není. Dvacet let dělám strojvůdce, ale takhle divnou lokomotivu jsem ještě neřídil.“