Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Tatínek si čte noviny a syn píše úkoly. „Tati, jaké je hlavní město Egypta?“ „Nevím, synku.“ „A tati, kdo napsal Babičku?“ „To nevím.“ „Tati, nevadí ti, že se pořád na něco ptám?“ „Ale ne. Jen se ptej, jinak se nic nedozvíš.“