Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Vojín Novák, vy jste si stěžoval, že máte v omáčce hlínu?! Víte vy vůbec, proč tu jste?“ „Ano, pane generále. Jsem tu proto, abych bránil vlast a ne proto, abych ji po kouskách ujídal.“