Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přišel pán k zubaři a když uslyšel, že se bolavý zub musí vytrhnout, roztřásl se strachy. Lékař mu na uklidněnou nalil pořádnou sklenku koňaku. „Tak co, už je po strachu?“ ptá se pacienta po chvíli. „Je to výborné,“ zahlaholí pacient, „už se ani trochu nebojím! Jen ať se mi někdo opováží sáhnout do pusy!“