Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Tatínek má se svým synem cestovat autobusem do města. Před nastoupením ho poučuje, aby řidiči tvrdil, že mu je ještě pět let, aby za něj nemusel platit. Při placení se řidič přeptá na jeho věk: „A kdy ti bude šest let, chlapče?“ „Až vystoupím z autobusu.“