Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladý autor konzultuje název své prvotiny se zkušeným spisovatelem. „No, máš tam bubny a totemy?“ táže se klasik. „Nemám.“ „Tak ji prostě nazvi Bez bubnů a totemů.“