Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Zemřel jeden dělník a přišel před nebeskou bránu. Když uviděl svatého Petra, začal protestovat: „Tak počkej, Petře, já jsem moc mladý na smrt, mně je teprve pětatřicet.“ Svatý Petr se zamyslel, zahloubal do záznamů, pak se obrátil na dělníka a zavrtěl hlavou: „Kdepak, chlapče, kdepak... Podle toho, kolik sis nechal proplatit odpracovaných hodin, tak ti táhne na stodvacátý rok…“