Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Hádali se dva cestovatelé, kdo z nich byl nejdál. „Já jsem byl až na kraji světa,“ praví rozhorleně první. „A cos tam viděl?“ „Velkou zeď.“ „No vidíš, kdyby ses podíval za ni, tak bys mě uviděl.“