Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Šachový mistr cestuje vlakem a z dlouhé chvíle vyzve k partičce staršího muže ze sousedního kupé. A ten kupodivu partii vyhraje. Poražený velmistr praví: „Mohl jste mně dát mat již dřív, kdybyste táhl věží.“ „Ano? Věží se může taky táhnout?“ diví se spolucestující.