Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Holič k zákazníkovi, kterého namydlil a právě si chystá břitvu: „Pán ráčí být u nás poprvé?“ „Nikoli, podruhé,“ odpovídá host. „Ale já váš obličej nepoznávám,“ diví se holič. „To je možné, já už jej mám zase v pořádku.“