Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jeden podnikatel se ptá druhého: „Jak se ti podařilo, že tvoji lidé chodí do práce včas?“ „To je jednoduché, mám třicet lidí, ale jen dvacet bezplatných parkovacích míst.“