Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Příjde rybář domů celý udýchaný a na zádech táhne obrovského, asi třicetikilového sumce. Manželka ho zamračeně vítá: „To jsem si mohla myslet – celý den u vody a domů donese jen jednu rybu.“