Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Mami, pojď, přejdeme na druhou stranu silnice,“ povídá malý hlemýžď. „Ty kluku nezbedná, chceš se nechat přejet? Vždyť víš, že za čtyři hodiny pojede autobus.“