Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Roztržitý muž se zastaví pod muzeem na Václavském náměstí a ptá se kolemjdooucího: „Prosím vás, nevíte, kde jsem?“ „Na Václavském náměstí, tady máte Národní muzeum, támhle je stanice metra...“ „Detaily mě nezajímají, chci vědět, v kterém jsem městu!“