Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Proč nechodí slon do základní školy?“ „To nevím.“ „Protože neprojde dveřmi.“ „A proč nechodí slon do střední školy?“ „Protože neprojde dveřmi?“ „Ne. Protože nechodil do základní školy.“