Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vylekaný zedník přiběhl do kanceláře stavbyvedoucího: „Šéfe, právě spadl barák, který jsme včera postavili!“ „Ach jo,“ povzdychl si stavbyvedoucí, „kolikrát jsem vám říkal, abyste nedávali dolů lešení, dokud zvenku nenalepíme obklady a zevnitř tapety.“