Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Syn: „Tatínku, dnes jsem se pětkrát strefil míčem.“ Tatínek: „Ty jsi ale šikovný.“ Syn: „Jsem, ale teď budeš muset být šikovný i ty. Je potřeba zasklít těch pět oken.“