Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rodiče přinesou dítě ke křtu. „Jak se bude jmenovat?“ ptá se kněz. „Strakonice,“ říká otec a dodává: „já se tam narodil.“ „Ale to snad ne, to přeci nejde!“ namítá kněz. „A proč by to nešlo? Sousedův kluk se taky jmenuje Boleslav!“