Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva muži na dvojkole, funící a hekající, se konečně dovlečou až na vrchol příkrého kopce. „To byl teda výstup,“ říká ten vepředu. „To teda jo,“ říká ten druhý. „Kdybych celou dobu nebrzdil, sjeli bychom dolů pozpátku.“