Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Praporčík O’Neil má službu na kontrolní věži letiště, které je jak pro civilní, tak armádní lety. Přilétá letadlo a ptá se věže: „Kolik je hodin?“ Praporčík odpoví: „Záleží na tom, kdo jste. Jestli jste civilní letadlo, tak jsou dvě hodiny. Jste‑li vojenské letadlo, tak velká ručička je na dvanáctce a malá na dvojce. No a patříte‑li k letce vojenského námořnictva, tak je úterý odpoledne.“