Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vědec povídá Bohu: „Bože, už nejsi potřebný. Věda postoupila tak daleko, že už i my vědci umíme udělat člověka z hlíny.“ „Tak to předveď,“ povídá Bůh. Vědec začne nabírat ze země hlínu a Bůh na to: „Ale počkej, počkej, ber ze svojí hlíny!“