Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Ředitel hotelu na recepci: „Řekl jsem vám přece, abyste dali hostu na pokoji číslo sto dvanáct vyúčtování.“ „Ano. To jsme udělali.“ „Jak je tedy možné, že si ještě zpívá?“