Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U zvěrolékaře zvoní telefon: „Pane doktore, za chvíli za vámi přijde moje žena se svou kočkou. Dejte jí injekci, ať bezbolestně usne.“ „Spolehněte se,“ povídá lékař, „ale trefí ta vaše kočka potom sama domů?“