Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Když jsem byla v tvém věku, tak mi moje matka nedovolila chodit tak pozdě domů, jako to dovoluji já tobě!“ vyčítá matka dceři. „To jsi měla ale divnou matku,“ odpoví dcera bez zájmu. „Ty mlč! Já jsem měla náhodou mnohem lepší matku, než máš ty!“