Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Velký drsný Mexičan se baví s barmanem a říká: „Vidíš támhle toho chlapíka v tom velkém sombreru?“ „Ale, pane, všichni mají sombrero.“ „Myslím toho s tím koltem za pasem.“ „Ale všichni mají kolt za pasem.“ Mexičan se zvedne, začne zuřivě střílet a pak se zase opře o bar. „Ten, co zůstal stát.“ „Jo, už ho vidím.“ „Tak toho strašně nesnáším!“