Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tak jsem zaměstnán na novém místě, mám tam klid a mám pod sebou dva tisíce lidí,“ říká první. „No to si asi moc klidu neužiješ, tolik lidí pod sebou, určitě musí někteří proti tobě reptat,“ odpovídá druhý. „Nikdo nereptá.“ „Nebo začnou mezi nimi spory a ty je budeš muset rovnat a budeš mít po klidu.“ „Nebudou žádné spory! Já totiž kosím trávu na hřbitově!“