Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva mladíci na prohlídce v galerii moderního umění se octnou v sále věnovaném sochařství. Kolem nich samé ohnuté trubky, rozbité sklo a podivné tvary. Jeden z nich říká: „Radši padáme, než nás obviní, že jsme to tady zřídili.“