Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stoletý pán se chce nechat pojistit. Pojišťovák mu to rozmlouvá a pak mu řekne, ať tedy přijde zítra, že má zrovna moc práce. „Zítra nemůžu, otec se mi žení!“ Pojišťovák se diví: „A kolik mu je let?“ „Sto třicet pět.“ „A to se v tolika letech ještě žení?“ diví se zase pojišťovák. „No, on nechce, ale jeho rodiče ho do toho nutí!“