Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Chlapče, chlapče,“ lamentuje třídní učitel, „ty máš v hlavě snad jen samé piliny.“ „Tak to jste mne potěšil,“ jásá žák, „maminka říkala, že ji mám zcela prázdnou.“