Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Uvaděčka v divadle požádala chlapce, aby jí ukázal vstupenku. „Ale, ale,“ diví se, „máš místo na balkóně a sedíš v přízemí?!“ „Já… Prosím… Já tady nesedím, já jsem sem spadl.“