Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Honzík si ve škole drží trvale ruku na levém uchu. Když se ho učitel zeptal, zda jej bolí ucho, odpověděl: „To ne, ale dělám to proto, že jste říkal: Vám jde všechno jedním uchem tam a druhým ven. Tak chci, aby to tam zůstalo!“